Vzhledem k zaměření tohoto webu se budeme věnovat historii Japonska z úhlu pohledu úlohy samurajů. Proč?
Protože Ju-Jutsu – „Jemné umění” je bojové umění, které vzniklo pro potřeby japonské vojenské kasty zvané Bushi nebo Samuraj. Pro řešení situací, kdy samuraj nemohl použít svých zbraní a nebo jejich použití by bylo neefektivní, byl během doby vypracován systém boje beze zbraně (Ju-Jutsu). Ju-Jutsu nabylo své systematické podoby v druhé polovině 17. století. Filosofický základ Ju-Jutsu je položen na ideálu Bushidó (cesta válečníka), kodexu cti Samurajů. Ju-Jutsu je součástí Bu-Jutsu (dovednosti válečníka).
Stejně tak na vývoj Karate-do měli samurajové, zejména z klanu Satsuma po okupaci Okinawy roku 1609, velký vliv. Karate-do a Kobudo se staly jedinými zbraněmi v rukou Okinawanů v boji proti dobře vyzbrojeným a vycvičeným okupantům. Díky krutým podmínkám, které panovaly na Okinawě se Karate-do vyvinulo ve velmi efektivní bojové umění.
Bushi - ozbrojený muž. Bojující muž. Zvláště ti, kteří žili ve středověku na venkově a obdělávali své pozemky a zároveň pěstovali vojenské dovednosti, jezdectví a lukostřelbu. Bushi má vyšší spíše rytířštější význam než slovo Samuraj.
Samuraj - od slova „Saburau“ ve významu „sloužit“, neboli Samuraj „ten, který slouží“. V období Heian existovali strážci sloužící v klášterech, císařskému dvoru a šlechtě rodu Fudžiwara. Termín byl postupně rozšířen na provinční vojáky Bushi obecně. V obdobích Kamakura, Muromači a Edo byl termín samuraj používán pro označení těch vojáků, kteří měli určité postavení nebo úřad ve službách šógunátu nebo pro daimjóy.
Označení samuraj se původně vztahovalo jen na malou skupinu provincionálních válečníků aristokratického původu. Od 12. století však již zahrnuje celou vojenskou třídu, která se v rámci japonského feudálního systému v té době formuje. V chaosu vyvolaném častými mocenskými srážkami mezi vládnoucí šlechtou se samurajové rychle stali vlivnou politickou silou. Vypracovali si vysoce disciplinovanou kulturu bezpodmínečné oddanosti založenou na nepsaných formách chování, z nichž se postupně vyvinulo Bushidó – „Cesta válečníka“.
Zenový buddhismus, který přišel v 15. a 16. století z Číny, ovlivnil Bushidó o takové kategorie jako je povinnost samuraje spáchat po smrti svého pána sebevraždu či provést krevní mstu. V 17. století, v době Tokugawského šógunátu (1603 – 1867), patřili samurajové k nejvyšší ze čtyř tříd společenského systému.
Shógun - velký generál. Zkráceno ze slova seitaišógun, ve významu Velký generál. Původně dočasný titul udělovaný císařským princům, kteří v období Heian vedli trestná vojenská tažení za císařský dvůr. Titul šógun byl nakrátko udělen Jošinakovi Minamotovi a později Joritomovi Minamotovi, zakladateli kamakurského šógunátu. Po Jorimotovi se stalo zvykem pro vojenské vůdce tórjó z rodu Minamoto, Ašikaga a Tokugawa, kteří založili šógunát, aby nabyli titulu šógun jako výrazu své legitimní vojenské autority vládnout zemi jakožto vojenská ruka císařské svrchovanosti.
Tradiční třídní povědomí Japonska tvořili čtyři základní třídy lidí: nejvyšší třídou byli právě samurajové, druhou třídou byli rolníci, třetí řemeslníci a čtvrtou nejnižší obchodníci.
Opravdový samuraj byl pověstný svojí neohroženou odvahou pramenící z hlubokého stoicismu a neotřesitelnou oddaností k svému pánu a rodině. Samuraj si cenil své cti více než života. Samuraj, který po porážce či ztrátě cti nespáchal sebevraždu (seppuku), žil dále jako rónin, samuraj bez pána, a coby žoldácký voják či lapka byl předmětem obecného pohrdání. Nebo se z něj stal prostý mnich putující po venkově prosící o almužny. Někteří z róninů se uchýlili k výuce bojových umění.
Samurajové tvořili vojenskou elitu složenou z vůdců jednotlivých klanů nebo válečníků a oddaných vojáků, kteří bojovali pod jejich velením. Byli nositeli kultury a vzdělanosti, cesta Bushido je cestou pera a meče. Psali básně o rozkvetlých sakurách. Ztotožňovali se s jejich křehkou a pomíjivou krásou. „Sakurový květ opadává ve své největší kráse (rozpuku) tak jako opravdový Samuraj umírající v boji mečem protivníka.“
Měli i hrdelní právo nad nižšími třídami, které bylo možné uplatnit v případech projevů neúcty, neuposlechnutí příkazu či dotknutí se katany, avšak toto právo bylo uplatňováno jen zřídka.
Samurajové byli třídou elitních válečníků, kteří vládli v Japonsku téměř 700 let (1185-1867), zanechali za sebou nesmazatelnou stopu, která je součástí japonského kulturního dědictví.
První zmínky v historii o Samurajích pocházejí z 10. století, hovoří o nich jako o strážcích na císařském dvoře v Kjótu a o příslušnících soukromé domobrany, kterou organizovali provinční šlechtici. Císař se v tomto období snažil vytvořit armádu z povinně odvedených drobných vlastníků půdy a sedláků, tento záměr se však nezdařil. Tohoto využila šlechta v provinciích, kde vytvořili vlastní ozbrojené síly z mladých a ctižádostivých šlechticů vzdělaných v bojových uměních.
Na tématu se pracuje, zatím jen úvod.
Použitá či doporučená literatura
[1] COLLCUTT, Martin; JANSEN, Marius B. a KUMAKURA, Isao. Svět Japonska: kulturní atlas. Praha: Knižní klub, 1997. ISBN 80-7176-459-0.
[2] MUSAŠI, Mijamoto. Kniha pěti kruhů. Bratislava: Cad press, 1995. 176 s.
[3] O´NEILL, Tom. Japonský samuraj, cesta bojovníka. National geographic. 2003, č. 12, s. 114 - 147.
Upozorněni o ochraně autorských práv
Obsah (loga, grafika, webdesign, texty) webu www.goshinjutsu.cz je chráněn autorským zákonem číslo 121/2000 Sb. Použití obsahu tohoto webu k dalšímu šíření je bez předcházejícího výslovného souhlasu autora stránek neoprávněné. Pokud jste použili či hodláte použít ve vašich publikacích obsah webu www.goshinjutsu.cz ocitujte to alespoň tak jak se o to snaží autor tohoto webu.
Příklad citace této stránky:
HAŠKA, Milan. Historie vzestupu a pádu samurajů. Goshin–jutsu [online]. 2023, 14.1.2024 [cit. 2024-01-15]. Dostupné z: https://www.goshinjutsu.cz/Historie-vzestupu-a-padu-samuraju
Vytvořeno: 14. 1. 2024 | Aktualizováno: 14. 1. 2024