Obr. 1 - Tsukuri způsobující Kuzushi - vychýlení na Harai-goshi. Foto Radek Kovář

Kdo porozumí Kuzushi, ten pochopí skutečnou podstatu tradičních bojových umění, v nichž opravdové vítězství nevzniká hrubou silou, ale schopností narušit soupeřovu stabilitu v přesný okamžik.

Co je Kuzushi

V obecné japonštině se výraz kuzushi (崩し) odvozuje od slovesa 崩す (kuzusu), které znamená:

  • rozbít, rozrušit, narušit,
  • zhroutit (fyzicky i obrazně),
  • rozložit nebo „rozbourat“ strukturu,
  • ztratit formu nebo stabilitu.

V každodenním použití tedy kuzushi označuje proces nebo stav narušení rovnováhy, struktury či pořádku.

Kuzushi (崩し) je:

  • vychýlení soupeře (agresora), cestou jak jej uvést do stavu KYO,
  • druhou či první fází technik sekundární Todome-waza (v závislosti na technice a její aplikaci) zpravidla je důsledkem Tsukuri (作り),
  • třetím principem sebeobrany (KUZUSHI-NO-RI).

Vychýlením rozumíme změnu polohy těžiště těla agresora - útočníka za účelem narušení jeho stability.

Těžiště těla

Těžiště těla je bod, v němž působí výslednice tíhových sil všech jeho segmentů. Součet momentů těchto sil vzhledem k ose procházející těžištěm je nulový.

Poloha těžiště vyjadřuje rozložení hmotnosti těla.

Obr. 2 - Těžiště lidského těla [2]

V základním anatomickém postoji Musubi-dachi (stoj spatný, paže podél těla) se celkové těžiště těla nachází přibližně ve výši 2. křížového obratle, u žen je to asi o 1 – 2 % níže než u mužů (rozdílné rozměry pánve). [2] Zjednodušeně můžeme říci, že těžiště člověka je asi dva palce pod pupíkem.

Obr. 3 - Těžiště mimo tělo [3]

Je potřebné dále zdůraznit, že v některých pozicích těla nemusí být těžiště uvnitř těla, což může znesnadňovat provedení technik např. hodů. Pro lidské tělo platí, že těžiště není pevný bod umístěný v určité části těla. Jak se mění poloha těla, mění se i umístění těžiště. Např. při vzpažení se posouvá vzhůru, pokud se nakloníme stranou nebo se předkloníme, těžiště se ocitne mimo tělo.

Stabilita těla

Těžiště těla úzce souvisí se stabilitou člověka v jednotlivých postojích a polohách se musí nacházet nad místem opory (základnou). Je-li plocha základny malá, zvyšuje se náročnost na koordinaci a sílu. Stojící člověk se udrží na nohou tak dlouho, dokud jeho těžnice prochází plochou vymezenou jeho chodidly. Proto je také obtížné, stát dlouhou dobu na jedné noze.

Obr. 4 - Stabilita těla

Těžiště trupu sedícího člověka je uvnitř těla blízko páteře, asi 20 centimetrů nad pasem. Spustíte-li z tohoto bodu těžnici, prochází židlí vzadu za chodidly. Pokud chce člověk vstát, musí tato těžnice procházet mezi chodidly. Pokud vstáváme ze židle, musíme buď naklonit tělo dopředu a přemístit tak těžiště, nebo posunout nohy dozadu, abychom dostali základnu pod těžiště. Při vstávání ze židle to tak skutečně provádíme. [3]

Proto chceme-li někoho hodit např. na O-goshi či Koshi-guruma, musíme vlastní základnu a těžiště dostat pomocí Tsukuri (nástupu) a Kuzushi (vychýlení) pod těžiště soupeře - útočníka.

Tělo je ve stabilní pozici, pokud:

  • je vektorový součet všech sil, které na něj působí, i vektorový součet všech momentů těchto sil rovný nule,
  • je člověk schopen tyto účinky sil a momentů překonat vlastní silou.

Práce

Stabilitu těla určuje práce, kterou musíme vykonat, abychom tělo uvedli ze stálé rovnovážné polohy do polohy vratké. Práci při vychýlení si vysvětlíme pomocí kvádru viz obr. 5.

Obr. 5 - Stabilita tělesa - kvádru

Práci při vychýlení určuje součin velikosti tíhové síly , kterou při zvedání kvádru či lidského těla překonáváme a výšky h, o kterou zvedneme těžiště při jeho překlopení ze stálé do vratké polohy.

Stabilita těla je tím větší, čím:

  • má níže těžiště,
  • je větší vzdálenost svislé těžnice od klopné hrany (hrany základny),
  • je tělo těžší.

Tři varianty kdy tělo zaujímá rovnovážnou polohu:
1) Stálou neboli stabilní rovnovážnou polohu má tělo, které se po vychýlení z této polohy opět do ní samo vrací.
Ve stálé rovnovážné poloze je těžiště těla v nejnižší možné poloze a tělo má nejmenší potenciální tíhovou energii. Při každém vychýlení těla z této polohy se těžiště těla přemísťuje do větší výšky a potenciální tíhová energie tělesa se zvětšuje.
2) Vratkou neboli labilní rovnovážnou polohu má tělo, které se po vy­chýlení z této polohy do ní samovolně nevrátí, ale přechází do nové stálé polohy.
Ve vratké rovnovážné poloze je těžiště v nejvyšší možné poloze a tělo má největší potenciální tíhovou energii. Při vychýlení těla z této polohy jeho těžiště klesá a potenciální tíhová energie tělesa se zmenšuje. Jdeme do nižšího a tím stabilnějšího postoje.
3) Volnou neboli indiferentní rovnovážnou polohu má tělo, které po vychýlení zůstává v jakékoli nové poloze. Po vychýlení těla z původní polohy se výška jeho těžiště, tedy ani potenciální tíhová energie nemění.

Funkce Kuzushi

Kuzushi slouží:

  • k rozbití útočníkova SHIZEN-TAI-NO-RI (správného držení těla a mysli), čehož se dosahuje uvedením jeho těla či mysli do nestabilní pozice neboli narušení fyzické či mentální rovnováhy soupeře, 
  • ke KYO soupeře (agresora):
    • ke snížení schopnosti soupeře generovat sílu,
    • ke zpomalení reakcí soupeře,
  •  k vytvoření předpokladu či podmínky pro ukončení konfliktu (Todome-waza).

Princip Kuzushi

Princip Kuzushi spočívá:

  • v pohybu těžiště od základny,
  • v přenesení těžiště v určitém směru tak, aby se pomyslná kolmice (těžnice) spuštěná z těžiště posunula k hraně základny (ke klopné hraně).

Hrany základny tvoří:

  • spojnice palců nohou,
  • spojnice pat,
  • malíkové hrany nohou.

Význam pochopení termínu Kuzushi je pro efektivní sebeobranu naprosto zásadní. Je nutné si uvědomit, že KUZUSHI-NO-RI je třetím principem sebeobrany, který vede ke KYO soupeře, které je nezbytné k provedení konečné techniky. Kuzushi limituje úspěšné provedení techniky.

Princip vychýlení a metody jeho provedení nás učí plně chápat, jak zásadní význam má v praxi porušení protivníkovy rovnováhy. Bez správného držení těla a stabilního postoje nelze soupeře přesně a účinně vychýlit. Jigoro Kano zdůrazňoval, že ve starých školách Ju‑jutsu byl technický úspěch zaručen ve chvíli, kdy útočník ztratil rovnováhu. K tomuto stavu může dojít buď z vlastní aktivity soupeře, nebo jej můžeme cíleně vyvolat.

Při vychýlení zpravidla působíme silou těla kolmo na hranu soupeřovy základny (klopnou hranu, osu otáčení). Jakmile je stabilita narušena, protivník se ocitá v nerovnovážné poloze, kterou okamžitě využíváme k provedení techniky. Správně provedené vychýlení umožňuje překonat i fyzicky silnějšího soupeře. Často se říká, že kvalitní vychýlení tvoří až 75 % úspěchu celé techniky.

Základní metody Kuzushi-waza vedoucí ke změně polohy těžiště jsou:

  • Techniky využívající protivníkovy hybné síly k vyvedení z rovnováhy.
  • Techniky využívající tahu, tlaku či rotace k vyvedení z rovnováhy.
  • Techniky využívající nárazu nebo šoku k vyvedení z rovnováhy.
  • Techniky umožňující naráz podmetat a tlačit protivníka druhým směrem.
  • Techniky zaměstnávající psychiku soupeře (útočníka) či odvádějící jeho pozornost.

V praxi je rozhodující kombinace těchto složek, nikoli jejich izolované použití. Důležitým faktorem je čas. Kuzushi může být účinné pouze tehdy, je-li aplikováno ve správném čase například:

  • při kroku nebo přenosu váhy,
  • při zahájení útoku,
  • při změně směru pohybu,
  • při ztrátě pozornosti.

Na práci z časem je založeno využití reakce soupeře. Kuzushi často nevzniká přímým působením, ale vyvolanou reakcí:

  • tlak vyvolá protitlak,
  • tah vyvolá odpor,
  • narušení rytmu a změnu tempa,
  • překvapení.

Právě tato reakce vytváří moment, ve kterém je soupeř otevřený pro efektivní Kuzushi. Princip Kuzushi v základní formě viz video.

Formy Kuzushi

Při studiu Kuzushi-waza používáme dvě kritéria:

  • směr
  • pohyb

Dle směru

Soupeřovu rovnováhu můžeme porušit do osmi základních směrů. O směru vychýlení rozhoduje pozice chodidel Ukeho a směr síly způsobující Kuzushi. Osm směrů vychýlení:

  • Migi-ushiro-sumi-kuzushi – vychýlení do pravého zadního rohu,
  • Hidari-ushiro-sumi-kuzushi – vychýlení do levého zadního rohu,
  • Ma-ushiro-kuzushi – vychýlení dozadu,
  • Migi-yoko-kuzushi – vychýlení vpravo,
  • Hidari-yoko-kuzushi – vychýlení vlevo,
  • Migi-mae-sumi-kuzushi – vychýlení do pravého předního rohu,
  • Hidari-mae-sumi-kuzushi – vychýlení do levého předního rohu,
  • Man-mae-kuzushi – vychýlení vpřed.

Obr. 5 - Osm směrů vychýlení [4]

Poznámka: V literatuře (LORENZ, Vladimír, KITAYAMA, Junyu. Sebeobrana. Praha: Naše vojsko, 1963. 171 s. ISBN 28-057-63.) se uvádí např. Migi-ato-sumi. Ato a Ushiro pro tento případ můžeme považovat za synonyma. Migi-ushiro-(ato)-sumi znamená směr do pravého zadního rohu.

Dle pohybu

Dle pohybu rozlišujeme při studiu Kuzushi-waza dva základní způsoby vychylování soupeře z rovnováhy:

  • Při prvém způsobu je stojící soupeř vychylován na místě, usměrněním do některého z osmi základních směrů vychýlení (Happo-no-kuzushi).
  • Při druhém způsobu je soupeř přiveden do vychýlení za pohybu (Hando-no-kuzushi).

Více o formách Kuzushi najdete v samostatném článku v Podpůrných technikách (Hojo-waza).

Závěr

Kuzushi (崩し) – narušení rovnováhy – je víc než pouhé vychýlení těžiště soupeře. Je to okamžik, kdy se technika mění v umění: fyzická síla ustupuje přesnosti, načasování a vnímání. V praxi nejde o to „přetlačit“ soupeře, ale vést jeho energii tak, aby ztratil stabilitu sám. Tori se stává hybatelem rovnováhy, nikoli jejím ničitelem.

Kuzushi je tedy proces, ne výsledek. V každém pohybu se rodí z jemného čtení soupeřova postoje, směru síly a reakce. V tomto okamžiku se spojuje fyzika s etikou Budo: respekt k partnerovi, kontrola sebe sama a pochopení, že skutečná síla spočívá v jemnosti.

Z pohledu biomechaniky jde o přesné řízení těžiště – jeho posun mimo základnu stability. Z pohledu filozofie jde o vnímání okamžiku změny, kdy se rovnováha stává nástrojem poznání. Kdo ovládne Kuzushi, chápe, že vítězství není v síle, ale v harmonii.

Kuzushi v provedení Kyuzo Mifune viz video.

Použitá literatura

[1] KANO, Jogoro. The principle of Waza: The purpose of Judo. In: Kodokan Judo Institute [online]. Tokyo: Kodokan [cit. 2019-10-28]. Dostupné z: http://kodokanjudoinstitute.org/en/doctrine/purpose/

[2] Těžiště lidského těla. Patobiomechanika a Patokinesiologie: K O M P E N D I U M [online]. Praha [cit. 2018-12-27]. Dostupné z: http://biomech.ftvs.cuni.cz/pbpk/kompendium/
biomechanika/geometrie_teziste.php

[3] FYZMATIK. Těžiště lidského těla. In: FYZMATIK.píše [online]. 2.8.2010 [cit. 2018-12-27]. Dostupné z: http://fyzmatik.pise.cz/371-teziste-lidskeho-tela.html

[4] LORENZ, Vladimír, KITAYAMA, Junyu. Sebeobrana. Praha: Naše vojsko, 1963. 171 s. ISBN 28-057-63.

[5] HAŠKA, Milan. Kuzushi. In: Česká unie Dento Karate-do [online]. Dostupné z: https://www.cudk.cz/kuzushi/

[6] HAŠKA, Milan. Kuzushi a Kyo – 3. princip. In: Česká unie Dento Karate-do [online]. Dostupné z: https://www.cudk.cz/kuzushi-a-kyo-3-princip/

Upozorněni o ochraně autorských práv

Obsah (loga, grafika, webdesign, texty) webu www.goshinjutsu.cz je chráněn autorským zákonem číslo 121/2000 Sb. Použití obsahu tohoto webu k dalšímu šíření je bez předcházejícího výslovného souhlasu autora stránek neoprávněné. Pokud jste použili či hodláte použít ve vašich publikacích obsah webu www.goshinjutsu.cz, ocitujte to alespoň tak, jak se o to snaží autor tohoto webu.

Příklad citace této stránky:

HAŠKA, Milan. Kuzushi. Goshin–jutsu [online]. 2023, 25. 4. 2026 [cit. 2026-09-17]. Dostupné z: https://www.goshinjutsu.cz/Kuzushi

Vytvořeno: 25. 4. 2026 | Aktualizováno: 25. 4. 2026 | Navazující článek

Milan Haška | milan.haska@goshinjutsu.cz